Modlitba za Gončarenka

Posted on 14 května 2015 by admin

 PRAHA – Česká republika začala slavit od roku 1990 vítězství nad fašizmem 8. května, v den podepsání kapitulace. V rámci politických vlivů se ale zapomnělo, že v naší republice i v samotné Praze, se 9. května ještě stále bojovalo. Jedním z těch, kdo má osobní důvod si to pamatovat je otec Ivan Přemysl Hadrava, dnes pravoslavný kněz, který každoročně přichází s modlitbou k pamětní desce velitele tanku Ivana Gončarenka.

„Pro mne skončila válka 9. května 1945 a nikdo mne nemůže přesvědčit, že tomu bylo jinak“, říká otec Ivan Hadrava. „Ráno 9. května byl na Klárově zasažen tank, kterému velel  gardový poručík Ivan Grigorijevič Gončarenko. Samohybné německé dělo, které jej zasáhlo, stálo v dnes již neexistujícím parčíku proti dnešnímu vchodu do metra.“

Podle otce Ivana tam celkem čtyři německá obrněná samohybná děla Hetzer (říkalo s jim také lovci tanků) nestála náhodně. „V bloku kolem Strakovy akademie a ve Strakově akademii samotné byla skupina Hitlerjugend (jednotky Hitlerovy mládeže), vedená několika důstojníky SS, kteří se chystali k realizaci plánu vyvraždění českého obyvatelstva z přilehlých ulic a dále na Malé straně. Jejich plánovaná trasa vedla přes ulici Cihelnou, U Lužického semináře a Mosteckou, dále na Malou stranu. Zmíněná děla patřila k týlovému krytí této akce. Příjezd sovětských tanků Chotkovou silnicí plán zmařil, a tak zabránil krveprolití na samém sklonku války. Kapitulace neakpitulace.“

Takto popisuje tehdejší situaci Ota Holub, autor knihy  Smrt na prahu vítězství (Magnet, 1975)

„Tank T-34/85 s věžovým číslem 24, náležející k 63. gardové tankové brigádě 10. gardového tankového sboru, 4. gardové tankové brigády (vel. tanku gard. poručík Ivan Grigorijevič Gončarenko, 25 let), řidič staršina Ilja Šklovskij, střelec seržant Pavel Batyrev, nabíječ seržant Nikolaj Kovrigin, pomocný řidič a dolní střelec seržant Alexandr Filippov) jel v čele hlídky, která měla zajistit Mánesův most. Za ním jely další dva tanky – por. Leonida Burakova a Kotova (s věžovými čísly 23 a 25). Dva tanky vpravo, jeden vlevo po ulici – podle předpisů pro boj ve městě. Tanky projely od Kadetky serpentinou. U Jeleního příkopu na ně kapitán Kaše mával a volal, varujíce před Němci na Klárově…
…Tam byl první tank zasažen něm. samohybkou (Hetzer – pozn.red). Poručík Gončarenko byl zabit (velká střepina mu rozrazila lebku), Batyrev vystřelil a minul, Němci vystřelili podruhé a nezasáhli, při třetím výstřelu byl těžce zraněn v obličeji řidič Šklovský (přišel o pravé oko) a český průvodce František Souček (2 roky vězněn v něm. káznicích, na začátku května 1945 utekl a jel se sovětskými tankisty jako průvodce do Prahy). Nefunguje radiostanice. Při třetím zásahu byl zraněn střepinami dolní střelec Filippov. Střelec Batyrev (jediný nezraněn) s nabíječem Kovriginem výstřelem zasáhli a zapálili něm. obrněnec. Poté čtvrtý zásah zaklínil věž.
V prudké palbě sovětských tanků vzplál další něm. obrněnec, dvěma se podařilo zmizet do malostranských uliček.“… (Tam ho posádky podle dobových zdrojů opustily a zmizely v ulicích – pozn.red.) „

Moje maminka by byla jednou z nacistických obětí

Pětadvacetiletý velitel tanku Gončarenko byl ještě téhož dne pohřben v hromadném hrobě před Rudolfinem, později byl převezen na Čestné pohřebiště sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech. Připomínkou na něj i tuto událost je dnes pamětní deska ve výklenku ve skále v ulici U Bruských kasáren.

„Jedním z těch, kdo takto o vlásek unikli smrti, byla i má maminka, tehdy patnáctiletá, která bydlela v Cihelné ulici. Proto každoročně chodíme s bratry 9. května poděkovat k pomníčku Gončarenkovi i ostatním vojákům za její život, tedy i za to, že zde vůbec jsme. Od mého vysvěcení navíc pravidelně sloužím i panychidu, tj. modlitbu za zesnulé,“ říká otec Hadrava.

Foto: Bronislav Hadrava, Vojenský historický ústav.

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.

Advertise Here
Advertise Here