„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich
AMERICKÁ KŘIŽOVATKA ŽIVOTA A SMRTI EVROPY | ISSTRAS

AMERICKÁ KŘIŽOVATKA ŽIVOTA A SMRTI EVROPY

Následující týdny rozhodnou, zda se Evropa podřídí americkému diktátu, nebo se rozhodne pro vlastní přežití. Jde o známé již americké protiruské sankce, které se tentokrát ale týkají zejména energetiky.

Dolní komora amerického Kongresu rozhodla 26. července drtivou většinou o prodloužení a rozšíření protiruských sankci. Pak přijde na řadu senát a nelze předpokládat, že si prezident Trump dovolí tento zákon nepodepsat. Bude to ale Brusel, kde se rozhodne, zda se EU k sankcím připojí, nebo je odmítne.

Vše nasvědčuje tomu, že «bábi» Evropa už má amerického diktátu «plné zuby». V duchu hesla: Amerika nemůže chtít být první za cenu, že Evropa bude poslední. Co přimělo Evropu, zejména Německo a Rakousko, že se velmi radikálně takzvaně «postavily na zadní»? Evropskou unií se už dost dlouho ozývají kritické hlasy, že USA sice sankce vyhlašují, ale samy je nedodržují. Tím se dostávají k ruským zakázkám, vytěsňují evropské společnosti z ruského trhu a vesele poškozují ekonomiku svých «spojenců».

Se spojencem jako USA je nepřítel nadbytečný

V tuto chvíli jsou sankce «obohaceny» o energetický rozměr, přesto, že snahy o mocenský vliv USA jsou i zde více než zřetelné. Zřejmě se i to stalo poslední kapkou pro Evropu, která by podle přání Američanů měla odmítnout ruský plyn a nahradit ho americkým zkapalněným. Ten je ale podstatně dražší než ruský (ruská jednotka plynu stojí 40 eur, za americkou jednotku dá EU 65 eur) což prodraží v zásadě veškerou výrobu i služby. Navíc ani kapacitní možnosti amerického kapalného plynu naprosto neodpovídají potřebám Evropy. Touha Ameriky omezit energetický vliv Ruska tu ale je. Proto tak silná snaha Američanů zastavit jakýmkoli způsobem výstavbu Nord-Stream2, který se buduje po dně Baltského moře. Nic osobního, jsou v tom jen peníze. Obrovské a z kapes Evropanů. Ale z cizího krev neteče.

Na rozdíl od ekonomiky USA, která má své jiné mohutné problémy, je evropská ekonomika výrazněji vázaná na ruské energetické zdroje. Přidáme-li k tomu skutečnost, že protiruskými sankcemi trpí především firmy západní Evropy (a zprostředkovaně jejich «ponížení služebníčci» na východě), které jsou zároveň USA okrádány o výhodné smlouvy, které měly v minulosti s Ruskem uzavřené, není divu, že napětí v Evropě vrcholí. Otázkou proto zůstává, zda už skutečně začne Evropa hájit zájmy svých vlastních zemí, nebo stejně jako dřív «sklopí uši» a bude hájit zájmy USA, státu, který na zájmy kohokoli jiného prostě kašle.

Zatroubí pátá «migrantská» kolona do útoku?

Jak Německo, tak i Rakousko už opakovaně kritizovaly USA, že nutí evropské země k sankcím, které samy nedodržují a jen ohrožují ekonomiku Evropy. Bývalý francouzský prezident Holland, krátce před svým odchodem, také kritizoval velmi tvrdě USA už za transatlantickou obchodní smlouvu TTIP. Řekl tehdy, že ta smlouva je pro Evropu velmi nevýhodná, protože za podmínek TTIP by na Evropu nezbylo nic, nebo jen drobky «z panského stolu» USA. Smlouva TTIP tehdy neprošla. Hlas Francie nebyl sice ojedinělý, ale byl nejsilnější. Stávající sankce by ovšem uvrhly EU do ještě hlubšího pádu, z něhož by opět profitovaly USA.

Evropa by si ale zároveň měla uvědomit, že způsob, jak jednají USA v oblasti ekonomiky, je neméně nebezpečný i v oblasti obrany. Lze proto předpokládat, že hlasy na vytvoření evropských vojenských sil budou stále razantnější. V tomto případě ale lze po zkušenostech předvídat, že řada zemí může začít usilovat spíše o posílení národních armád, protože při ostraze evropských hranic před nelegální migrací silové struktury na evropských hranicích naprosto selhaly. Otázka proto nezní ani tak USA versus EU, ale USA versus země a národy Evropy, protože pátá kolona migrantů o sobě může kteroukoli chvíli dát vědět. Možná dá o sobě dá vědět právě v okamžiku, kdy EU řekne NE protiruským sankcím.

Napsat komentář