Porošenko otáčí, jeho tým dezertuje. Proč? Chtějí aby Rusko platilo dluhy za Ukrajinu?

Posted on 12 dubna 2019 by Radmila Zemanová-Kopecká

Situace, o které jsme v Institutu hovořili už dlouho, se nyní začíná naplňovat. Ukrajinský prezident Petro Porošenko otočil a najednou se prohlašuje za ruskojazyčného. A že lidé na Donbassu mohou samozřejmě mluvit rusky. Cituji: «Nikdo nemůže omezovat vaše právo používat váš (ruský) jazyk.» Porošenko, který cítí, že ho může minout prezidentská imunita, doslova na patě otočil o 180 stupňů. Je to ale skutečně pravý důvod, nebo i to je součástí velkého plánu, jak zničit Rusko o čemž Porošenko nemusí mít ponětí?

Marie Zacharová k Ukrajincům: Už nejsme bratři!

Nikdo nemůže bránit Donbascům mluvit rusky? Proč tedy už pátý rok na Donbassu teče krev? Proč jsou tam vražděni civilisté včetně dětí? Proč byli nazývání separatisty? Připomenu vám to. Nebyli ochotni se zříct ruského jazyka, kterým mluvili od dětství. Nebyli ochotni připustit nástup ukrajinského neonacizmu a fašizmu, nebyli ochotni uznat glorifikaci banderovských vrahů, kteří měli ruce po ramena v židovské, polské a ruské krvi. A zákon, který je nyní v ukrajinském parlamentu ve třetím, závěrečném čtení, činí ruský jazyk a jeho nositele stíhatelnými z trestného činu vlastizrady. To vše se rozvinulo zejména za období vlády Petro Porošenka. Ano, toho Petro Porošenka který se dnes označuje za ruskojazyčného!

Tentokrát už Rusko řeklo, že Ukrajinci a Rusové nejsou bratři

Není pro nikoho tajemstvím, že hlavní vliv na Ukrajině mají Američané a jejich západní spojenci. Důkazů včetně videozáznamů je pro to více než dost. Majdan na Ukrajině v roce 2014 byl jejich dílem, ostatně, na vraždění v Oděsse se také Západ dívá dodnes shovívavě. Byl to Západ, který velmi kvalitně rozvrátil a rozkradl ukrajinské hospodářství nikoli bez pomoci oligarchů a dalších zlodějů z řad Ukrajinců. Důsledek? Je zničená národní výroba, zlikvidované zemědělství, rozprodané a rozkradené vše, včetně ukrajinského černozemu či dřeva na Zakarpatí a dalších a dalších… Stručně – svrab, bída, neštovice (tedy spíše TBC a spalničky) a nulová perspektiva. Jistě, něco podobného známe i my v Česku, zejména po našem vstupu do EU. Ale v takovém měřítku, jako je tomu na Ukrajině, k tomu přece jen nedošlo. Alespoň zatím u nás netekla krev, jako tam. Že by Porošenko otočil ze zoufalství? Ani náhodou

Teď ale přejděme k situaci, kterou jsem zmínila v úvodu. Nebylo tajemstvím, že všechny ty krvavé tance na Ukrajině byly zahájeny proto, aby se uškodilo Rusku. To Rusko bylo hlavním cílem a jeho střet s Ukrajinou měl vyvolat nejlépe krvavý konflikt, který by Rusko nakonec vyhrálo. Ale proč? A proč nyní taková změna v postoji Porošenka? Prozření? Tomu nelze uvěřit ani náhodou. Je to jen pokračování dlouhodobějšího zločinného plánu. Dlouhou dobu, přes veškeré ohavnosti, vnímali Rusové Ukrajince jako bratry, jako bratrský národ. Pátý rok vraždění na Donbassu ale udělal své a dnes už ani Rusové nejsou ochotni mluvit o bratrském národě. Tečku za bratrstvím udělala mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marie Zacharová. Rusové, v lepším případě, hledí na Ukrajince s lítostí a pohrdáním. 

Pokus o rozbití pravoslaví bylo poslední kapkou

Rusko se dlouho snažilo vycházet Ukrajině vstříc, ale ukrajinská arogance, podporovaná Západem a jeho sliby o EU a NATO, znemožňovala jakoukoli rozumnou domluvu obou zemí. Doslova před několika dny Ukrajina neobnovila a zrušila mezistátní smlouvu o přátelství a spolupráci mezi Ruskem a Ukrajinou. Porošenko s nadšením symbolicky trhal tuto smlouvu. V tomto případě ale, ani Rusko už tedy není vázáno žádnými, ani věcnými, ani morálními závazky vůči Ukrajině, která pro Rusko nemá jiných slov než nenávist. A Rusové, kteří dříve skutečně Ukrajince milovali, už na to hledí s klidem.

Poslední kapkou byla Prošenkova snaha rozbít jednotu pravoslaví na Ukrajině. Západ aktivně podporoval rozkolníky v čele s ex-metropolitou kyjevským Filaretem, na nějž byla Moskevským patriarchátem, pod nějž kanonická Ukrajinská pravoslavná církev spadá, uvalena zcela zákonitá klatba. A opět zde figurovaly USA, které se v tomto procesu, spolu s Kanadou a tureckým plukovníkem – nyní patriarchou Konstantinopolským, angažovaly. Rozvrat pravoslaví a vznik nové samostatné ukrajinské církve, která by ovšem neměla apoštolskou kontinutitu, a také nebyla uznaná nikým, kromě Konstantinopole, měl Porošenkovi zajistit respekt u nacionalistů. Tento plán mu však docela nevyšel, i když i kvůli tomu vyteklo nemálo krve spravedlivých. Přesto, ani toto nebylo nejdůležitější.

Kdyby Rusko vstoupilo do války s Ukrajinou, Západ by ho rád nechal vyhrát – a všechno za Ukrajinu zaplatit

Nyní se dostáváme k samému jádru věci. Už před pár lety se začaly náznakově objevovat snahy, aby Rusko vstoupilo s Ukrajinou do otevřeného vojenského konfliktu. Ostatně, i u nás se objevovaly naivní hlasy, aby Putin «vlítnul» na Ukrajinu a zachránil Donbass. Vždyť většina myslících lidí po zkušenostech stejně nevěřila, že by se NATO či Američané za Ukrajinu postavili. To si mohli ve skutečnosti myslet opravdu jen velmi naivní (nebo prodejní) jedinci. Západ by totiž velmi rychle, byť za patřičného řevu,  uznal vítězství Ruska a porážku Ukrajiny, aby zaznělo klíčové slovo – no tak jste vítězové, fajn, a teď si tu ruinu nechte a zvedejte si ji na nohy, ale hlavně za ni plaťte dluhy.

Ano, to je ona klíčová záležitost, a také důvod, proč Vladimír Putin věděl, že přes tragedii na Donbassu nemůže víc, než posílat humanitární pomoc. Vstup na Ukrajinu by znamenal, že ruský občan by opět musel platit za ukrajinské hopsání na Majdanu, za devastaci ukrajinského hospodářství. To Rus si by opět musel utahovat opasek jen proto, aby napravoval  devastaci, kterou vyvolal Západ. To proto Západ nemohl dopustit lhostejnost Rusů. A než by se stala u Rusů vědomým pocitem, bylo třeba jejich vidění Ukrajiny změnit. To proto otočil i Porošenko (i když jemu jde skutečně o krk) a jeho protikandidát Zelinský mluví o jednáních s Ruskem a Donbassem. Ne, že by tito panáčci chtěli měnit protiruskou rétoriku, ale podle všeho to dostali rozkazem.

Vše jde podle plánu Západu. Rusko se ubrání, to naše životy jsou v sázce

Zpomalením hospodářského růstu Ruska, který je pro Západ drsnou kostí v krku, a které by bezpochyby muselo nastat, kdyby se Rusko mělo starat o nápravu na velkém území Ukrajiny, by nejspíš muselo dojít i k omezení zbrojní výroby. Splácení dluhů má přednost. Se zhoršením ekonomické situace by narůstala nespokojenost občanů uvnitř, kteří by nechápali, proč mají platit za ty, kteří na ně plivali téměř deset let a před pěti lety zejména jim dělali ta nejhorší svinstva, co mohli. No a Ukrajinci by se na druhé straně domáhali razantního zlepšení své situace, které by snad nepomohla ani celosvětová sbírka. Těch zlodějů je tam opravdu příliš mnoho. A tlak zvenčí, kde jsou nastrkané u hranic základny NATO a zevnitř, kde by byla nespokojenost vlastního obyvatelstva, navíc zahřívaná pátou kolonou, by pravděpodobně nedokázalo ustát ani Rusko. Proto Rusko neskočilo a neskočí na vějičku lítosti k „nebratrům“.

Oslabení Ruska v hospodářské a vojenské sféře by zanedlouho nevyhnutelně vedlo k jinému, podstatně horšímu válečnému konfliktu, v němž by už nemuselo být vítězů. Proto Rusko už nereaguje na Ukrajinu, čímž chrání mír minimálně v Evropě.

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.

Advertise Here
Advertise Here