Categorized | Česko, Nezařazené, Rusko

Na místě Zemana by bylo chytřejší ne Rusko osočovat či mu vyhrožovat, ale spíš se ho slušně ptát

Posted on 28 prosince 2019 by Radmila Zemanová-Kopecká

Českého přezidenta rozčílila „drzost“ Ministerstva zahraničí Ruské federace, které zklamaně komentovalo přijetí českého zákona „O uznání 21. srpna za «Den památky obětí invaze a následné okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968». Co tak strašného si dovolilo Rusko říct?

S velkým zklamáním jsme byli informováni, že v České republice byl schválen zákon, jímž jste 21. srpen uznali jako „Den památky obětem invaze a následné okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.“ Přijetí tohoto zákona je v rozporu s našimi dvoustrannými dohodami, zakotvenými v rusko-české smlouvě o přátelských vztazích a spolupráci z 26. srpna 1993, v níž obě smluvní strany deklarovaly „svou snahu konečně udělat čáru za totalitní minulostí, související s nepřijatelným použitím síly proti Československu v roce 1968 a následujícím neoprávněném pobytu sovětských vojsk na československém území. “

„Snaha Prahy vrátit se k událostem, které se udály před půlstoletím, aby je mohla zahrnout do moderního politického kontextu, neochota obrátit tuto stránku historie, která kalí atmosféru rusko-českých vztahů, sotva bude napomáhat úspěšnému průběhu dvoustranné spolupráce.“

Je proto poněkud nepochopitelné, proč prezident České republiky Miloš Zeman, nazval zklamání ruské strany drzostí. Jestliže obě strany dohody vyslovily zájem udělat tlustou čáru za těmito událostmi, nebyl zmíněný zákon zrovna příkladem ani obráceného listu natož nějaké čáry. Nejspíš by se ale slušné vysvětlení přijetí tohoto zákona dalo Rusku vyložit. Ale takto?

Navíc, je Miloš Zeman jedním z mála lidí, kdo měl možnost s ruským prezidentem hovořit osobně. Takže by měl vědět, že osočováním či dokonce výhrůžkami, se v očích ruského prezidenta přesune někam docela jinam, než by asi chtěl být. Dokonce si myslím, že po prohlášení o tom, že nepojede na oslavy výročí vítězství do Moskvy (i když tam jede celá západní elita), by bylo lepší, kdyby zůstal sedět doma u rybníku. Nutit ho už určitě nikdo nebude.

Podívejme se na to z druhé strany

Nejen, že v tomto případě došlo k porušení dvoustranné mezinárodní smlouvy a de facto i ústavy ČR, která nadřazuje mezinárodní smlouvy národním zákonům, ale Česká republika tímto zákonem zaujala nepřátelský postoj vůči Ruské federaci, když ve vzájemné smlouvě deklarovala zcela odlišný postoj. Důsledky tohoto kroku mohou být ale nepříjemné především pro Českou repubiku.

Navíc, v případě, že se po těchto slovech rozhodne český prezident přesto jet do Moskvy na oslavu vítězství nad nacismem, může se dočkat i toho, že mu prezident Putin odkryje některé dobové dokumenty, jimiž se česká hlava státu nejspíš nebude chtít chlubit před národem. Zatím jsou tyto dokumenty v režimu utajení. I Poláci se však domnívali, že nekonečná slušnost Ruska nechá dokumenty o jejich spojenectví s nacismem a dalších špinavostech, spát navěky. Žádná trpělivost ale nemůže být bezbřehá. Takže může dojít i na odtajnění dokumentů o událostech, které nakonec vedly k invazi pěti zemí do Československa v roce 1968.

Není radno zapomínat ani na to, že hlavním iniciátorem invaze do Československa nebyl sovětský Brežněv.

Byl to tehdejší lídr, předseda Státní rady NDR Walter Ulbricht, který v roce 1968 podpořil aktivní účast východoněmecké armády na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, navzdory historickým reminiscencím z roku 1939. Ulbricht se bál, že tehdejší NDR se může destabilizovat, kdyby se „pražské jaro“ pod vlivem Západu zvrhlo. Podle německých historiků Ulbricht cítil dokonce jako ponížení, když Brežněv na žádost členů československého vedení Koldera a Biľaka rozhodl, že armáda NDR na území Československa nevstoupí a při invazi sehraje pouze druhořadou roli. Přesto Němci vstoupili, ale byli hned od hranice vyhnání československými vodními děly, kterým tehdy v západočeském okruhu „velel“ generál Stanislav Procházka.

No a opět ti, bez nichž se téměř žádná evropská špinavost neobejde – polský první muž – generální tajemník Władysław Gomułka, který se rovněž velmi aktivně domáhal intervence vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a zejména polské účasti v ní. Potřebu potlačení pražského jara Gomulka zdůvodňoval nebezpečím připojení Československa k NATO v době, kdy Polsko nemělo vyřešenou otázku svých hranic s Německem.

Není tedy důvod pochybovat, že různých kostlivců má Rusko ve skříních té doby podstatně víc. A nejen o Německu či Polsku, ale i o dalších zemích a skutečnostech. Takže na místě Miloše Zemana, bych se spíš slušně ptala, než osočovala.

Oběma zemím, Německu i zakomplexovanému Polsku dnes Česko leze, upřímně řečeno, do zadele. Přesto, že jak jeden tak druhý se podíleli na jeho likvidaci. Tak čím je Rusko více vinno, než ta nacistická chamraď, z nichž jedna nám dnes přímo diktuje, zatímco ta druhá se o to stále pokouší?

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.

Advertise Here
Advertise Here