Categorized | Nezařazené, Svět

Poslankyně Bondarenko o sklenici vody a Straně regionů.

Posted on 15 září 2014 by PhDr. Petr Rusý

KIJEV  – Ve stejný den, kdy v parlamentu bylo oznámeno ukončení čtvrtého jednání sedmé schůze Nejvyšší rady Ukrajiny, se odehrála událost, která fakticky udělala křížek nad politickou tolerancí, o které tak ráda vypráví současná politická moc.

Pravděpodobně ti, kdo viděli 2. září televizní reportáže z budovy Nejvyšší rady Ukrajiny, do této chvíle s údivem vzpomínají na scénu, kdy poslankyně Strany regionů Jelena Bondarenko promlouvá z tribuny k plénu a řídící schůze Aleksandr Turčynov ji hrubě přerušuje a požaduje odpojení mikrofonu.

„Nepotřebujeme tu ruskou propagandu! Ukrajinská armáda brání ukrajinské občany, včetně Vás“, křičel na poslankyni. „Vy byste měla klečet na kolenou před ukrajinskou armádou!“

„Turčynov vyhnal Bondarenkovou od řečnického pultu Nejvyšší rady“, – s takovými a podobnými titulky předávaly tiskové agentury informace o této události.

Ale všechno bylo podáváno jednostranně – z pozice oponentů Jeleny Anatoljevny. A není čemu se divit: Poslankyně Bondarenko je už alespoň tři nebo čtyři měsíce považována za personu non grata prakticky ve všech ukrajinských médiích. Takříkajíc odplata za nepohodlné a nezaujaté výroky na adresu nové moci.

Poslanci u východů

„V zákoně o Jednacím řádu Nejvyšší rady Ukrajiny,  v článku 28, kde se mluví o právech předsedajícího na schůzi, se praví, že řídící schůze má právo „vydávat sdělení…, ale nesmí tím přerušovat vystoupení řečníka“. A nikde není řečeno, že předseda Nejvyšší rady má právo požadovat od poslance opuštění řečnického pultu jen proto, že se mu nelíbí, co dotyčný říká“, podělila jsem se o své úvahy s Jelenou Bondarenko.

Co konkrétně podle Vašeho názoru vyvolalo tuto agresi?

Připomenu čtenářům, že to bylo na ranním zasedání první den jednacího týdne. Právě v tento den má každá frakce právo prezentovat svůj v sále svůj názor na ty či jiné otázky.

Tentokrát frakce Strany regionů pověřila tímto úkolem mne. A ačkoli naši poslanci-muži se o mě báli, někteří dokonce hlídali východy, jelikož předpokládali, že při mém vystoupení pravá část sálu, kde sedí „svobodovci“, může vyskočit a běžet vyvolat potyčku, ale… stejně doufali, že na ženu si nic nedovolí, dokonce že i řídící schůze, jak je mu uloženo jednacím řádem, se bude chovat víceméně tolerantně.

Upřímně řečeno mě naštvalo to, jak ta schůze začala. Pan Turčynov vyhlásil minutu ticha za padlé na straně ukrajinské armády. Ale vůbec nic neřekl, že tam zahynuli i civilní občané, kteří nebyli ozbrojeni – děti, ženy, starci… Velmi mnoho jich bylo v zóně „Antiteroristické operace“ zabito. Za ně ale nikdo minutu ticha nevyhlásil. Proto jsem své vystoupení od řečnického pultu začala tím, že jsem požádala o minutu ticha jako uctění památky zabitých nevinných lidí.

A všichni vstali, dokonce i Turčynov…

— Bylo pár takových, kteří se pokoušeli něco vykřikovat, namítat, ale ve skutečnosti to, co jsem navrhla, všichni podpořili. A co bylo potom? Zahájila jsem svůj projev, ale nestačila jsem ji dokončit, jelikož už má první věta se Turčynovovi nelíbila. Proto nevymyslel nic lepšího než mi prostě vypnout mikrofon.

Když jsem se k němu otočila, abych využila svého práva a mohla přece jen svůj projev dokončit, viděla jsem, jak se řídícímu schůze zachmuřila tvář a chvěly se mu rty… Pochopila jsem, že tenhle člověk se mě nesmírně bojí. Musela jsem nalít vodu do sklenky, která stála u mě a podat mu ji se slovy „Napij se vody, vidím, že ti není dobře“.

A přistoupil na tento návrh? Možná to nějak komentoval…

Nevím. Už mě to nevzrušovalo. Ale zajímavé je to, že po mně vystupovali radikálové. A co od nich od řečnického pultu zaznívalo! Sypaly se otevřené výhrůžky! A jim Turčynov slovo neodňal. Zdá se, že se mu to dokonce líbilo. Taková je u nás nesvoboda slova.

Máte na mysli Ljaška, který navrhoval za projevy, jaké měla Bondarenková, „postavit ke zdi“?

— Máme v Trestním řádu články o podněcování k nenávisti. Tak přesně ty následující výroky zjevně spadaly pod tento článek. Poslouchala jsem to všechno a myslela si: Jak tihle lidé mohou vyzývat k zastavení palby? Jak je možné věřit, že si skutečně přejí mír, když vyzývají k válce?

Ruka sklouzává k pistoli

Ještě něco o Vás – tentokrát ústy pana Avakova: „Když tahle přistupuje k řečnickému pultu, ruka sklouzává k pistoli“…

Považte, že jsou to slova ministra vnitra! Člověka, který nezávisle na politických vášních, jazyku, rasy a podobně je povinen dodržovat a hájit právo, svobodu, život a zdraví všech občanů. Včetně Bondarenkové, jakkoli by se mu nelíbila!

A co jeho výroky na adresu oponentů v Donbasu? „Kdybych věděl, jak se budou vyvíjet události na jihovýchodě Ukrajiny, tak bych vyhodil budovu Doněcké administrativy se všemi přívrženci federalizace, co se tam zabarikádovali, do povětří…“

Vždyť si to představte! Tohle taky říká jako (rádoby) právník! Takže půjdeme-li po podstatě jeho prohlášení, je to teď Avakov,kdo je hlavním teroristou po takovýchto slovech. Rozumíte? Je hrozné žít v zemi s takovýmito ministry a šéfy parlamentu.

Probíhá ta nejskutečnější válka. Probíhá „očista“ území, kde žijí lidé nesouhlasící s názory osob, které se nezákonně zmocnily vlády v Kyjevě. Fakticky probíhá fyzická likvidace těch, kteří nikdy neodevzdají svůj hlas těm, kdo jsou v tuto chvíli u moci.

Možná by vám jakožto opozičním poslancům – mluvím o celé frakci Strany regionů – slušelo zaujmout tvrdší pozici během hlasování, konkrétně ohledně zákona o «Antiteroristické operaci» „pro vnesení změn do některých zákonodárných aktů Ukrajiny, v zájmu zdokonalení boje s terorizmem“ (№4912)? Mohu připomenout: Z dnešních 80 vašich poslanců chyběla v sále skoro polovina! A z těch, kteří byli na místě, se 35 zdrželo, což znamená, že vlastně neřekli ani „ano“ ani „ne“.. Mimochodem – Vy jste se zdržela také. Ale tři „regionálové“ hlasovali „pro“.

Kdyby to byla pouze Antiteroristická operace, pak by nebylo zabito tolik civilních osob. Nebyla by použita kompletní armáda a veškerá vojenská technika, kterou Ukrajina má. Nezaznívaly by hloupé výroky o tom, že „nás napadlo Rusko“. Ale jestli tomu tak opravdu je (a tvrdí to i vedoucí představitelé země), pak by bylo potřeba vyhlásit válku Ruské federaci, vyhlásit válečný stav, zformovat týl, vytvářet skutečné humanitární koridory pro civilní obyvatelstvo, které se tam dosud nachází. Ale jsme svědky dost divné války. Část uprchlíků utíká na území těch údajných okupantů, tj. Ruské federace, a ti lidé, kteří se dostávají do zajetí ke vzbouřencům, jsou propouštěni! Vysvětlete mi, co je to za válku? Co je to za antiteroristickou operaci? A nejhorší je, že v této situaci obrovské množství lidí si vzájemně přeje smrt…

Člověk je slabý

Téměř totéž, co v únoru 2014 se s politiky všech barev odehrálo i před deseti lety. To bylo, když bylo třetí kolo, zvítězil Juščenko a ti samí „regionálové“ se rychle zorientovali. Někteří šli ochotně sloužit nové moci – vzpomeňte si třeba na Raisu Bogatyrevovou, kdysi zapálenou bojovnici za ideje Strany regionů. Vzpomeňte si na kulaté stoly“ a „univerzály“, kterých se neustále a s potěšením účastnil lídr vaší strany. A najednou, po útěku Janukovyče, všichni ti, kteří mu přísahali lásku a věrnost, ho se stejnou lehkostí vzdali a uvalili na něj klatbu. Dokonce si nahrávali i videovzkazy pro voliče – prý „prozřeli“.

Víte, do slabých já nekopu. Viktor Fjodorovič předvedl svoje možnosti a také to, že situaci, která vznikla v zemi v tu chvíli, tj. v únoru 2014, už nemůže snášet. Proto odešel, utekl, zradil – je to možno nazývat různě. Ale já o tom člověku nebudu mluvit špatně jen proto, že o něm mluví špatně všichni ostatní. Já jsem s ním pracovala a mohu potvrdit, že má i kladné stránky. Ale jeho obrovská chyba spočívá v tom, že nepochopil, že lídr se může považovat za lídra jen tehdy, pokud za sebou nevede jen národ a zemi, ale zanechává za sebou i následníka, nástupce. Tohle on bohužel neudělal. Takže to znamená, že ho nemůžeme považovat za skutečného lídra.

No dobře: člověk je slabý. Ale Vaši ostatní kolegové – kteří ujišťovali, že se drží principů strany,která „je nám vším“, a Strana regionů je jednotný celek… A potom začali hromadně stranu opouštět.

Znamená to, že tito lidé chápali stranu výlučně jen jako výtah ke kariérnímu růstu. Tudíž jsou to kariéristé.

Zajímavé. A co že jich v té Straně regionů byla většina? Vždyť vás bylo na poslední schůzi 200 lidí! A co zbylo?

Znamená to, že jsme už takový národ, kde většinu v politice tvoří konjunkturalisté! Vždyť totéž lze říct o jiných politických silách: Když ztráceli moc a vliv, tak i od nich odcházeli lidé. Takzvaní političtí turisté. To není vynález Strany regionů. Takže dnes je pro Stranu regionů doba zkoušky pevnosti. A všichni, kdo zůstali, představují zlatý fond strany.

Pak byste mohla jmenovat konkrétně třeba jen pár takových, kterým absolutně věříte.

Upřímně řečeno nemohu věřit už nikomu.

K lidem, kteří mění své politické preference třeba i o sto osmdesát stupňů, důvěru mít prostě nelze. Nezávisle na názvu strany.

A přesto dostávají hlasy! Nejkřiklavější příklad: poslankyně Lesja Orobec. Prošla pěti stranami. Nebo pan Jaceňuk, který běhá od Fronty změn do Baťkivščiny, od Baťkivščiny k Porošenkovi a tak dále. A sám pan Porošenko, který na samém začátku vytvářel Stranu regionů, odešel k Juščenkovi, po Juščenkovi utekl zase někam jinam, a nakonec vytvořil svůj vlastní blok atd. Copak má většinovou důvěru? Vlastně jsou ve své podstatě tito politici přeběhlíky, konjunkturalisté. A jej jich spousta. Takže si udělejte závěr o kvalitě ukrajinského politika a voliče, který opakovaně dává hlas takovýmto politikům. Takových, kteří nezrazují své zásady a kdo si před vhozením hlasu do urny vybaví celou politickou cestu kandidátů, a teprve potom hlasují, je méně než těch, kdo mají krátkou paměť a nedostatek odvahy po ztrátě moci odejít do opozice.

Strana regionů po celou dobu své existence chodila do voleb vždy s přibližně stejnými hesly „Úspěšní lidé úspěšná země“, „Ruský jazyk“, „Decentralizace moci“, „Spolupráce s Ruskem“. Ale pokaždé, když se vás ptali, proč své sliby i neplníte, vymlouvali jste se, že jste nedostali dost hlasů. Znamená to, že máte hesla, která vás k ničemu nezavazují?

Proč? Jsou zavazující. Každá politická síla si nese svůj kříž a odpovědnost za to, co splnila nebo nesplnila. Ano, náš výsledek v posledních prezidentských volbách či spíše pseudovolbách byl tristní. Ale je fakt, že strana ztratila důvěru lidí. A co se týče ruštiny… Udělali jsme, co jsme mohli za těchto podmínek udělat. Byl přijat zákon o jazycích. A není to první zákon, který se současná moc snaží zrušit!

Tentokrát nepůjdete do voleb s týmiž hesly?

Copak nejsou pravdivá a aktuální? Pro naše příznivce je otázka jazyka klíčová, otázka federalizace také. Je nutné bojovat za realizaci těchto principů v praxi. Ale my jsme nyní vyloženě slabí. A v tomto ohledu souhlasím s váženým expertem Jevgenijem Kopaťkem, který říká, že poprvé není na Ukrajině opozice: Je zločinnými způsoby nepokrytě likvidována. A všichni ostatní žijí ve strachu. A strach je v současné chvíli to jediné, o co se stávající moc opírá. „Nová zločinecká vláda“ – tak ji nyní nazývají naši přívrženci.

Skoro jako Giordano Bruno

Proč bylo nutné postavit Dobkina jako jediného kandidáta? Samozřejmě že si užil paprsků slávy, ale to jen kvůli skandálnímu videu. To když spolu panem Kernesem (Kyjevem dosazený gubernátor Doněcké oblasti) natáčel „výzvu k Charkovanům“. Pravda – už je to dost dávno…

Dobkin je úspěšný gubernátor, uznejme to. Navíc kde je řečeno nebo kde je napsáno, že kandidátem Strany regionů musí být nutně doněcký a ne charkovský, sumský nebo jiný.

No ať je to kdokoli, hlavně musí mít vysoký rating…

Když už ho budeme srovnávat… A Vy přece o srovnání stojíte. Tak jestli srovnáme tohoto Dobkina a Porošenka, nemyslím si, že by byl Porošenko lepší než Dobkin v roli lídra země.

Ale vždyť získal horko těžko 2% hlasů. To je dobrý ukazatel? Nebo se snad celá země zbláznila?

A proč ne? Kdysi ty, kteří dokazovali, že země je kulatá, zesměšňovali a dokonce upalovali. Veškerá společnost byla proti ideám, které hájili. Dějiny znají takové okamžiky. Ale současná moc zavírá opozici ústa. Podívejte se, co se děje! Bijou dokonce i děti opozičních politiků, jako například Vladimira Olejnika. Jeho syn, pracující jako okresní prokurátor, byť už uvolněný z funkce, byl zraněn. Mlátili ho na jeho pracovišti, musel do nemocnice, upadl do kómatu… Co to je? Ví se, kdo ho napadl, znám je i automobil, kterým ho odvezli… Přičemž podle mého mělo to auto vztah k čerkaské oblastní státní správě. Ale nikoho nezadrželi, proti nikomu nebylo vzneseno obvinění!

Když už mluvíme o zásadovém opozičním politikovi Vladimiru Olejnikovi, tak za prvé on v parlamentu opustil Stranu regionů a stal se nezařazeným poslancem, za druhé si ještě vzpomínáme na jeho nekritický obdiv k paní Tymošenkové. Vždyť byl dost dlouho v „Bloku Julie Tymošenkové“ Ale pro Vás osobně pokud budete stát před otázkou do jaké strany přejít? Možná do některého z Levočkinových projektů? Nebo to bude něco jiného, výhodnějšího než Strana regionů?

Nevím. V současné etapě jsou „regionálové“ jedinou stranou, jejíž zásady jsou mi blízké. A zůstala tam spousta lidí, s nimiž už léta bok po boku pracujeme. A i když jsem řekla, že už nikomu nevěřím, tihle lidé patří k těm, na které jsem přesto ochotna se spolehnout. Co se týče dalších politických projektů. To je ve hvězdách, stává se leccos. Nikdy neříkej nikdy. Ale jen obtížně si dokážu představit spolupráci s některými politiky, kteří se vymáchali v cizí krvi a ještě chtějí další krev, křičí aby všichni šli do války, a sami si hoví v týlu.

Když už přece jen někomu důvěřujete, pojďme si říct konkrétní jména.

Jsou mi sympatičtí lidé, kteří se zabývají výrobou, tj. reálnými věcmi. A ti, kdo nesou odpovědnost za velké kolektivy.

Ladnik?

Ano, třeba Ladnik..

Kolesnikov, Achmetov?

Kolesnikov určitě… Mně jsou vůbec sympatičtí ti, kdo reprezentují takzvaný sociálně odpovědný byznys. Pro které lidskápráva a svobody nejsou prázdnou frází. Proto samozřejmě i Rinat Achmetov, Sergej Tigipko, Nestor Šufrič… Aleksandr Vilkul, Vadim Novinskij… Je jich spousta, proto se omlouvám lidem, které jsem nejmenovala.

Jelena nepochybuje, že volby budou jen divadýlko.

Když na internetové stránce prezidenta Ruské federace byla zveřejněna výzva Vladimira Putina těm, kdo bojují na Jihovýchodě, tak v titulku bylo území Donbasu nazváno „Novoruskem“. A i když v samotné výzvě to pak už nebylo, dokonce i toto jediné připomenutí historického názvu území vyvolalo v našich vládních kruzích rozhořčení. Později tiskový tajemník ruského prezidenta vysvětlil, proč se tento termín vůbec objevil, ale rozhořčení nepolevovalo. A co Vy, rodačka z Donbasu, přesněji z Makejevky – taky si myslíte, že je to Novorusko?

Pro mě jakákoli země jako kus země bez lidí vůbec nic neznamená. A pokud lidé, kteří tam žijí, svou zemi tak chtějí nazývat, je to jejich volba. A co je vůbec Ukrajina. To přece taky není jen území a hranice s někým. Proč vůbec je teď pro nás tak důležitá terminologie, ale nejsou důležité osudy lidí kterým je upíráno právo zůstávat sami sebou? Rozumíte? Jejich vlast se pro ně změnila ve zlou macechu. Všichni lidé mají právo na sebeurčení. A realizace tohoto práva pokaždé změní zeměpisnou mapu světa. Jedny státy mizí, jiné se objevují. Někdo se sjednocuje, někdo se domlouvá na tom, že bude žít odděleně. Někteří bojují za nezávislost a někteří prostřednictvím referenda odplouvá z přístavu. Takové procesy probíhají neustále. Kdo ví, možná že za nějakou dobu najdeme na mapě novou zemi Skotsko. Ta se právě nachází před referendem o nezávislosti.

Kdysi byl Doněck milionovým městem. Nyní tam zůstalo 700 tisíc lidí. Co myslíte, lidé utíkají před válkou, před palbou, nebo prostě proto, že tam už nechtějí žít, ani když už se tam nebude střílet?

Každý má své vlastní důvody. Proto také proudy utečenců a vystěhovalců směřují na různé strany. Nejen do nitra Ukrajiny, ale i do jiných zemí. Teď, když palba na chvíli ustala, doufám, že už města nebudou bombardována, vidíme, že jsou i taková, kteří se vracejí. Lugansk i Doněck ožily…

Představte si nejbližší budoucnost: Válka skončila. Vracíte se do svého rodiště. Chystáte se odjet na Donbas, který je součástí Ukrajiny, nebo se chystáte do jiné země s názvem „Novorusko“?

Jak to vypadá podle toho, co se děje, tak do Novoruska. Přinejmenším to považuji za jednu z variant budoucnosti. Já nevím, jak bych své krajany přesvědčila, že Ukrajina je jejich matka a ne zlá macecha. Tato varianta je možná pouze za předpokladu, že váleční zločinci, kteří se dopouštěli vražd na civilním obyvatelstvu, budou sedět ve vězení. Jsou prokázána bezdůvodná bombardování. Třeba zrovna Kondrašovka v Luganské oblasti. Pokud ponesou odpovědnost ti, kdo proti sobě poštvali Ukrajince a poslali bratra na bratra, ti kteří nyní rozdmýchávají nenávist mezi východními a západními Ukrajinci. A je odporné, že se toho účastní i sdělovací prostředky.

A bude to samostatná země?

 Těžko říct. Jsou přece země s dvěma, třemi či pěti miliony obyvatel. Třeba Singapur s pěti miliony, Gruzie jen o něco méně než čtyři. A žijí! Gruzínců je za hranicemi jejich země dokonce víc než v samotné zemi. Nechci spekulovat o takové variantě v případě Ukrajiny a Ukrajinců. Donbas – to je minimálně sedm milionů obyvatel, ale co znamená naše přání, když se s naší vlastí, s našimi lidmi dějí takové věci… Určitě se nevrátí všechno zpět. To je zřejmé. Jsou lidé, kteří si už našli práci v jiných státech nebo se chystají vycestovat do Ruska, Běloruska, do Kazachstánu, do Litvy, Lotyšska, Polska či do České republiky. Hrozně bych nerada, aby nastala nejhorší varianta, kdy nás prostě roztrhají na kousky kvůli politickým ambicím nějakých politických gigantů. Nepřeji si, aby nás rozkrájeli na zóny vlivu, na jakási „podřízená území“.

Byla jste tam v době nejdramatičtějších událostí?

Bohužel. Neumím zacházet s automatickou puškou.

Nemyslím nutně bojovat. Jela jste třeba za příbuznými?

Pro příbuzné jsem zajistila odvoz. Máme teď prakticky minitábor uprchlíků. Pro své příbuzné, dokonce i devadesátiletou babičku, jsem byla doslova před dvěma týdny. A to jen proto, že utrpěl sousední dům. Bombardovali místa, kde oni žili.

Odvezla jste je do Ruska nebo na Ukrajinu?

Všichni jsou na Ukrajině.

Ať tedy nemluvíme o Vaší babičce… Co jiní vystěhovalci v Kyjevě nebo jiných relativně klidných městech? Dotaz: Proč muži ve vojenském věku nejsou v řadách ukrajinské armády a nebojují v Antiteroristické operaci, pokud jsou tedy pro jednotnou Ukrajinu? Nebo proč nejsou v řadách vzbouřenců, pokud jsou pro „Novorusko“?

Protože ve skutečnosti skoro nikdo nepodporuje válku. Jak by bylo možné něco takového podporovat?

Ale vy jste rozhořčena, že kyjevská vláda bombarduje a dělá další zlé věci v Donbasu. Proč třeba tihle lidé z Doněcka hromadně zaplavovali Kyjevské pláže a nehájili vlastní práva ve své zemi?

To je volba těchto lidí. Oni nechtějí bojovat. Takoví lidé jsou všude. Na obou stranách barikády. Stejně jako ti, kteří se všemožně snaží vyhnout povolávacímu rozkazu a mobilizaci. Dokonce jsou i tací, kteří se úplatkem vykoupí z vojenské služby. Prostě nechtějí bojovat. Výzvy do zbraně – to je podněcování k násilí. Všechno začalo na Majdanu. A podívejte se, k čemu to vedlo. V normální společnosti jsou práva hájena v podstatě demokratickými instrumenty. Příklad třeba toho Skotska. Referendum. Východ Ukrajiny se vydal touto cestou. Ale neumožnili mu učinit tak mírovou cestou. Vznikla z toho bratrovražedná válka.

Mlhavá prognóza ohledně voleb

Zůstalo už jen o něco více než měsíc do mimořádných parlamentních voleb. Strana regionů podle mínění mnoha expertů specializujících se na politické prognózy míří k novému sjezdu. Nebo máte jiný názor?

Pochybuji. V daném případě by to „regionálům“ jen pomohlo prohrát volby.

Takže by mohli „vybouchnout“?

 To ukáže čas. Ale předvolební kampaň je falešná a předstíraná. Nebudou rovné podmínky. Práva opozice nejsou nijak ochráněna. V zemi, kde se volně pohybují soukromé ozbrojené oddíly, opozice nemůže svůj výsledek obhájit. A těm, kdo se to pokusí zpochybnit, navrhuji: „Pojďte si to ověřit. Například pošleme ani ne samotnou Bondarenkovou, ale jen automobil polepený agitací „Za Bondarenkovou“ do Ternopolu. Nebo „Za stranu regionů“: A v tu chvíli uvidíme, co se s tím autem bude dít na sledované trase. Garantuji Vám, že tam ani nedojede. Zlikvidují ho cestou. Proto nemá pro opozici účast v těchto volbách smysl. Moje pozice je bojkot. Svou účastí bychom toto divadýlko jen legitimizovali.

A má bojkot hodně příznivců? Dosud – přiznám se – jste jediná, kdo takto uvažuje. Ostatní dobře známi „regionálové“ se hromadně zapisují do volebních listin jiných stran, tvrdíce, že duchem jsou stejně se Stranou regionů. Což znamená, že do voleb půjdou – jen pod jinou vlajkou.

 Ano, je to můj názor. A je v menšině. Většina mých kolegů si myslí, že je nutné bojovat i v takovýchto nerovných a dokonce nebezpečných podmínkách. Koukám na Facebook, komunikuji se svými stoupenci. Oni si také myslí, že bojovat je nutné i tak. Ale k čemu to bude? Jen to umožní současným mocným potom prohlašovat, že vše proběhlo čestně – vždyť jste se voleb zúčastnili. Účast v těchto volbách – to je především fyzické ohrožení. Pro koho? Pro agitátory, stoupence opozice, pro členy komisí, kterým před namířenou hlavní automatických pušek přinesou nevyplněný protokol, nadiktují čísla  – a „volby“ jsou hotové! Proto také říkám: Tohle všechno je divadýlko a cíl je definitivně se zmocnit vlády, znemožnit jakékoli opoziční straně zisk zastupitelského mandátu. A pokud bychom k tomu přičetli, že z hlasování vypadne Krym, Doněcká a Luganská oblast, což je 44 volebních okrsků, tedy 10%… Co je to tedy za celoukrajinské volby?!

Proč je vylučujete? Vždyť pan Ochendovskij nedávno oznámil, že Ústřední volební komise je připravena revidovat hranice volebních okrsků v Doněcké a Luganské oblasti za účelem zajištění voleb lidových poslanců v každém okrsku“.

Osobně nevidím, jak by to mohlo pomoci realizovat bezpečné a čestné hlasování.

 Vy osobně na seznamu Strany regionů budete?

Zatím jsem se nerozhodla. Ze strany vedení už ten návrh padl. Pozici mám poměrně vysokou.

Vedení je kdo?

To je naše předsednictvo. Jefremov, Kolesnikov…

Mimochodem o Jefremovovi už dlouho není nic slyšet.

To je možné a má to své příčiny. Chápu, že nyní jsem na vrcholu vlny já samotná. Alespoň mám takový dojem. Ale určitě bych neměla tolik odvahy a neohroženosti, pokud bych necítila, že za mnou stojí celá strana.

 Kolik vašich lidí do Nejvyšší rady dochází?

 To je různé. Jednotlivce jsem nijak přesně nepočítala, ale pro mě je ukazatelem zasedání frakce. Tam chodí zpravidla 50 až 55 lidí.

A Vy si myslíte, že je tato síla schopna v Radě něco udělat?

Udělat něco může někdy i jednotlivec. Je prostě zapotřebí v to věřit, aniž by si člověk zoufal a propadal apatii. Třeba i v jiné dimenzi. Nedělat vůbec nic není řešení.

 Kde vidíte svou vlastní budoucnost? Zůstanete zde nebo plánujete odjet třeba někam do emigrace na trvalý pobyt?

 Žiji a nadále se chystám žít na Ukrajině. A taky zde pracovat. I když jsou tací, kteří se každou chvíli snaží mě vyhodit  z hnízda, omezit, přinutit mě, abych se uklidila někam do stínu, abych zmlkla… Asi je zklamu: Snaží se zbytečně! Názor těch, kteří trpí nepřekonatelným odporem k odlišným názorům, mě nezajímá.

Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.

Advertise Here
Advertise Here

Archiv