Zdravím všechny čtenáře zdejšího portálu.

Článek samotný byl napsán s poctivým úmyslem, ve smyslu politickém, avšak bez ekonomických podkladů, které jeho smysl nakonec otočily zcela jiným směrem. Abych byl pochopen, rozhodl jsem se napsat mé komentáře některých podstatných myšlenek článku. Jedná se tedy z mé strany o jakousi oponenturu. Tak tedy.

Evropský strach z toho, že Rusko od roku 2019 přestane dodávat plyn přes Ukrajinu, se stává realitou. ►Není tomu tak. Odkaz o kousek níže to prokazuje. Mj. se tam píše, že navzdory všem předcházejícím ujištěním ze strany vedení Gazpromu se počítá ze strany Ruska o prodloužení tranzitu plynu na ukrajinském území i po r. 2019. Proč? To by vedení Gazpromu, ale také vedení Ruska, mělo vysvětlit.

http://www.dw.com/ru/турецкий-поток-умирает-да-здравствует-северный-поток-ii/a-18573535

Zmrzlí a hladoví Evropané už nejspíš vůbec nebudou chtít plnit Evropou zprostředkované příkazy strýčka Sama, … ►Tak mrznout a hladovět Evropané rozhodně nebudou, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, glob. oteplování klimatu něco takového vylučuje (zimy v Evropě již skoro žádné nejsou), alespoň to tvrdí IPCC, tedy Mezinárodní panel pro klimatické změny, zadruhé, USA jen čekají na okamžik, kdy začnou vyvážet zkapalněný svůj vlastní plyn z břidlic do Evropy. A chystaná smlouva TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství) tomu více než napomůže. Jinak řečeno, jakmile EU podepíše smlouvu TTIP s USA, EU s velkou pravděpodobností přestane nakupovat ruský zemní plyn, protože jej plně pokryje dodávkami z USA. Jinak řečeno, EU bude jedině ráda, jakmile se zbaví plynové závislosti na RF. A to ze dvou důvodů. Jednak z politických pohnutek, jednak z ryze ekonomického důvodu, o tom se zmiňuji o kousek níže.

Evropa se ovšem nepřizná, že musí plnit příkazy USA … ►EU nemusí plnit příkazy USA, ona totiž ty příkazy plnit chce, v tom je ta potíž. Alespoň tak tvrdí vrchnost. Činí tak z vlastní iniciativy, aniž by Američané jakkoli navíc tlačili. Karel De Gucht, hlavní vyjednavač Evropské komise a eurokomisař pro obchod prohlásil, že USA by měly vzít na svá bedra povinnost vyvážet ropu a plyn v rámci chystané smlouvy TTIP, a to vzhledem ke geopolitické situaci v Evropě. A nejen Karel De Gucht si to myslí, nýbrž také nikoli zanedbatelná většina ostatních funkcionářů EK. Ti totiž vesměs tvrdí to zásadní, totiž, že Evropa se snaží zbavit závislosti na ruském palivu na pozadí zhoršení vztahů s Moskvou. A právě dovoz amer. ropy a plynu by tuto záležitost vyřešil. Pravda, USA by musely zrušit již 40 let platný zákaz vyvážet amer. ropu mimo území USA. Tento zákaz byl v USA zaveden počátkem 70. let v souvislosti s tehdejší světovou energetickou krizí. Karel De Gucht se ve Washingtonu před novináři nechal dokonce slyšet, že by se tak mělo stát co nejdříve, poněvadž „se v Evropě cosi děje“. A aby toho nebylo málo, v tom Washingtonu se Karel De Gucht setkal s obch. představitelem USA Michaelem Fromanem, aby mu doslova podlézavě sdělil, jak je důležité propojení evr. a amer. trhů, na něž připadá celá polovina světové ekonomiky. Také tento Karel De Gucht prohlásil, že dohoda o dodávkách amer. paliva pro EU dá Moskvě jasně na srozuměnou, že EU Rusko v zásadě vůbec nepotřebuje. Nezapomeňme totiž, že ruský plyn je pro EU oproti nabízené možnosti dovozu zkapalněného plynu z USA nemálo dražší. Jen pro ilustraci, plyn v EU se prodává za 3x vyšší cenu, než činí cena plynu v USA. To je nesouměřitelné se současnými vysokými cenami plynu z Ruska. Jak je toto vůbec možné? USA díky mohutným investicím do těžby břidlic se dostaly na první místo mezi největšími těžaři ropy a plynu na světě. Předstihly tak Rusko i Saúdskou Arábii. Čísla zveřejnila zpráva Bank of America. Podle ní Spojeným státům toto prvenství už nikdo nikdy nevezme.

Zpráva agentury Reuters ze dne 20. července t.r. navíc uvádí, že EU definitivně přistupuje k naprosté změně energet. vztahů s Ruskem. V pondělí 20.7.2015 Rada ministrů EU pro zahraniční záležitosti přijala nařízení o tzv. energetické diplomacii pro diversifikaci zdrojů, dodavatelů a tras plynovodů a ropovodů s tím, že se bude napříště preferovat diplomatická podpora energet. politiky EU na jižním plynovém koridoru, tedy v souvislosti se zakavkazskými a středoasijskými republikami. Uvedený dokument předpokládá rozvoj spolupráce EU s USA, Kanadou, Norskem, ale také s Čínou, Indií, Brazílií, případně ještě s jinými zeměmi, jež by mohly splňovat podmínky nové energetické strategie Unie. Podotýkám, že v seznamu zemí Rusko uvedeno není. Rusku tak hrozí mimořádně závažné důsledky v podobě naprosté izolace na poli energetické spolupráce v celosvětovém měřítku. Jinak řečeno, perspektivně budou ruský plyn a ropu kromě Číny kupovat ještě menší země jihovýchodní Asie, ale jinak asi již nikdo. Evropu Rusko takovým způsobem v zásadě již ztratilo. Jen pro ilustraci není od věci uvést, že EU včetně Švýcarska (není členem EU) koupila v r. 2014 417 km3 (kilometrů krychlových) zemního plynu, z toho na ruský plyn připadl podíl ve výši jen 25 %. Jinak řečeno, USA i EU jde nyní o to, mj. díky chystané smlouvě TTIP, jak se zbavit závislosti Evropy na těchto 25 % ruského podílu.

Zde si dovolím malou poznámku. Teprve nyní se ukazuje v plné šíři, k čemu vedl rozpad Sovětského svazu, tedy k naprosté ekonomické zkáze Ruské federace. Tím, že Rusko ztratilo své bývalé svazové republiky, Rusko zároveň ztratilo mohutnou palivovou, průmyslovou, ale i zemědělskou základnu Ukrajiny, zemí Zakavkazí a zemí Střední Asie. Rusku tak zbývá poslední naděje v podobě právě se rodícího uskupení zemí sdružených pod zkratkou BRICS. Resumé? Rusko s největší pravděpodobností své bývalé pozice významného dodavatele zemního plynu do Evropy zcela nebo min. částečně ztratí.

Proč Evropa lže o nezbytnosti ukrajinského tranzitu? ►Jak jsem již uvedl v samotném úvodu, EK ve smyslu nezbytnosti ukraj. tranzitu, dokonce i po r. 2019, nelže. Proč? Jelikož vedení samotného ruského Gazpromu to tvrdí. Že je to v politickém smyslu slova svým způsobem prohra RF, o tom není pochyb. Mně samotnému se toto rozhodnutí ruských oligarchů ani trochu nezamlouvá. Je to podpis politické kapitulace fašistickému režimu v Kyjevě.

Z toho může vyplynout jediný závěr. Evropští „lídři“ už v Evropě o ničem nerozhodují. ►Každá mince má dvě strany, asi jako i nedávné dilema řecké krize. Na jedné straně diktát USA, na straně druhé anální alpinismus představitelů zemí v nevýhodném ekonomickém postavení. A proto Řecko prohrálo úplně všechno, i ty poslední gatě, navzdory referendu, jehož výsledek tzv. levicová řecká vláda doslova roztrhala na kusy. Nyní již nejen soudní Řekové vědí, že je USA s Německem doslova zničí, protože zrádná „levicová“ vláda Řecka se jednoznačně odklonila od Ruska, aby uposlechla rozkaz strýčka Sama. Tím de facto i padá Putinův záměr s plynovodem z Turecka do Řecka, jinak řečeno, ruští plynaři utřou nos, nejen z důvodů výše uvedených.

Rusko vcelku oprávněně říká, že chce zabezpečit ničím nerušené dodávky pro evropské odběratele. Proto jsou zde dvě větve proudu severního a nyní se připojí turecký proud, … Po spuštění „Tureckého“ proudu nebude mít nic, zato si bude muset zbudovat přípojku z Turecka na vlastní náklady. ►Je mi líto, ale tato informace jde naprosto mimo skutečnost. Poslední události v tomto směru vypovídají totiž o tom, že projekt Turecký proud je ve své podstatě mrtev. Příčina? Docela prozaická. Turecko ve zvýšené míře dováží zkapalněný zemní plyn, jenž je o poznání levnější, než-li plyn z Ruska. Z uvedeného důvodu ruské dodávky do Turecka jen v dubnu poklesly o 38 %. Zde se podepsaly totiž i politické důvody. Mám na zřeteli Putinovu návštěvu v Jerevanu v souvislosti se stým výročím zahájení genocidy Arménů ze strany Turků. Se rozumí, že Putinova řeč v souvislosti s tím tureckému vedení pozornosti neunikla. Zde však si nemohu odpustit jistou poznámku, jež skvěle dokumentuje, jak to dopadá, když se mezi sebou perou vlci. V souvislosti se sankcemi Západu vůči Rusku bylo zveřejněno, že zisk Gazpromu se zmenšil na pouhou sedminu oproti předchozímu období. Avšak na straně druhé si představenstvo Gazpromu nezapomnělo zvýšit své odměny až o 50 %. Tak toto jsou typické projevy burž. cynismu, přitom je zcela lhostejné, zda hovoříme o Nigérii či o Rusku. Tyto až nepochopitelné kroky může řešit jedině socialistický systém, kapitalismus jako systém na to prostě nemá, poněvadž honba za ziskem firmy tlačí až do právě zmíněných paradoxů, soudobé oligarchické Rusko nevyjímaje.

… Rusko uzavřelo s Tureckem dohodu nejen o „Tureckém proudu“, ale i o tom, že „Jižní proud“ neobnoví. Že by Turecko změnilo postoj, se příliš očekávat nedá a Rusko nemá ve zvyku porušovat dohody. ►Tato věta je naprosto nesmyslná, protože ani za mák neodpovídá skutečnosti. Bohužel. Sled posledních událostí, nejen ten, o kterém se zmiňuji výše, dává totiž tušit, že Rusko svůj boj o evropskou přízeň začíná pomalu, ale jistě prohrávat. Již proto, že dohody, bohužel, porušuje. Ozřejmím to, aby bylo jasno.

Dovolte mi proto pár slov k plynovodu pod názvem Turecký proud. Turecko v posledních měsících dalo totiž jednoznačně na srozuměnou, že od celkového záměru ustupuje. Příčiny jsem uvedl výše. Navíc, Rusko s Tureckem nepodepsalo závaznou dohodu o pokládce plynovodu na území Turecka, ale jen předběžnou smlouvu, tedy právně nezávaznou smlouvu o realizaci celého projektu. A aby toho všeho nebylo málo, ruská společnost Gazprom 8. července t.r. nečekaně vypověděla obch. smlouvu s italskou společností Castoro Sei, jež měla za úkol položit potrubí první trasy na černomořském dně z Ruska do Turecka. Jak oznámila ruská agentura Interfax, ruský premiér D. Medvěděv 30. června t.r. podepsal nařízení, jež povolilo společnosti Castoro Sei vstup do ruských pobřežních vod, aby se mohla zahájit celá operace s pokládkou potrubí. Italové na to zareagovali tak, že ještě týž den vyjeli z bulharského Burgasu na místo určení. Jakmile však italská loď s veškerým zařízením připlula k cíli své plavby, tedy do ruského černomořského letoviska Anapa, zodpovídající dceřiná společnost Gazpromu South Stream Transport B.V. celou smlouvu vypověděla! Výsledek těchto obchodních veletočů? Pro Rusko více než nelichotivý. Ruský Gazprom bude muset vyplatit italské fy Saipem, jedné z nemnoha firem ve světě, jež zvládá technologii pokládky plynového potrubí na dně moře, 300 miliónů dolarů za půlroční prostoj dvou lodí v Burgasu. A ještě nemohu nezmínit, že ruský Gazprom ztrácí svou důvěryhodnost také proto, že se zostřil spor s Turkménií, odkud 8. července t.r. přišlo oznámení, že ruský Gazprom od začátku t.r. vůči státní společnosti Turkmengaz, jež dodává zemní plyn Gazpromu, své dluhy neuhradil. A to proto, že v souvislosti s pokračující světovou ekonomickou krizí a zavedenými ekonomickými sankcemi proti Rusku, se ruský plynárenský komplex Gazprom poprvé dostal do naprosté platební neschopnosti. To by snad ještě nebylo fatální, avšak letošní navýšení odměn vedení Gazpromu až o celou polovinu oproti loňsku zní jako morální facka všem zaměstnancům Gazpromu. Inu, kapitalismus se nezapře.

Venda z Moravy