Elegantní privatizace podle Putina – liberasti i západní spekulanti v slzách

Putin podpis

Když se do médií dostala zpráva, že ruská vláda rozhodla o dalším kole privatizace státních podniků, přeběhl mi mráz po zádech. Už dávno pro mne rozhodně není tajemstvím, že vláda Dmitrije Medveděva si ničím nezadá s naší kolaborantskou vládou a ve své většině hájí zájmy kohokoli, jen ne vlastní země. Nicméně fakt, že privatizaci s určitými «úpravami» podepsal i prezident Putin byl šokující i pro mne. Počkala jem si pro jistotu na detailnější reakce odborníků.

Stejně jako u nás, informovala i «vlastenecká» ruská média o jakýchkoli prezidentových změnách velmi skoupě. Konečně jsem ale narazila na článek, který se paradoxně odvolává na vydání Bloomberg, z něhož jednoznačně vyplývá, jakého typu jsou «prezidentovy úpravy ».

Zde je onen slíbený článek

Chci se s vámi podělit o «tragickou» novinku. Agentura „Bloomberg“ odhalila mazaný plán Vladimíra Putina a sdělila ho celému světu. Američtí novináři došli k závěru, že se Putin nechystá prodávat státní podniky zahraničním investorům. Jak to, když oni tolik spoléhali na další možnost nakoupit «za levno» nějaký ten sladký kousek ruských státních aktiv.

Navíc agentura Bloomberg zjistila, že ani zahraniční investoři nevěří Putinovi, tedy jeho privatizaci. Po přečtení takové informace by se asi měl ruský nebo sympatizující Rusku čtenář nejpíš vysloveně oběsit ze zoufalství. Kupodivu, se mi do toho vůbec nechce.

Zahraniční investory lze svým způsobem dokonce politovat. Několik měsíců napjatě sledovat snahy vlády (Medveděvovy) protlačit novou vlnu privatizace, už už sahat rukou po štěstí… když tu náhle «bác» a všechno spadlo.

Podmínky, které vyhlásil Vladimír Putin pro privatizaci menšinových balíků státních podniků, doslova vyděsily mnohé představitele západního finančního světa. De facto nastavil Putin ideální filtr, který nepřipouští k privatizaci západní spekulativní kapitál.

Jak je tomu ale doopravdy?

Prezident trvá na tom, že zakoupit minoritní balíky může pouze struktura působící v ruském právním poli, což je nejdůležitější aspekt. Uřvaní, ale špatně se orientující v právu obyvatelé sociálních sítí už tuto podmínku ocejchovali, když ji označili za «píárko» či populistický Putinův krok. Vždyť podle nich přece nic nebrání zahraniční nebo dokonce off-shoreové společnosti založit ruské «eseročko» a zúčastnit se privatizace za formálního zachování všech podmínek.

Inu, jak by řekli naši bratři Slováci: «Na hej, zvonku to tak vyzerá», ale seriózní západní spekulanti chápou až příliš dobře, jaký tím pro ně vzniká problém. Jestliže akcie koupí ruská společnost v ruském právním poli, pak také všechny eventuální konflikty se státem, či potenciální expropriace, se bude řešit v ruském právním poli a s RUSKÝM s.r.o.čkem jako účastníkem soudní pře. Už se tak nemůže zopakovat situace se společností JUKOS, jejíž akcie náležely off-shoreovým zahraničním společnostem.

Ergo, vypadá to, že při takovém rozkladu se privatizace zúčastní pouze ti zahraniční investoři, kteří se neobávají ruských soudů a nebojí se hrát podle pravidel ruského státu. Ti kdo chtěli «za levno urvat» kvalitní aktiva, následně je prodat a utéct, se tentokrát odsévají sami. Nyní ovšem za vydatného zkrápění hořkými slzami stránek Bloombergu, «Vědomosti.ru» nebo «Gazeta.ru».

Zdálo by se, že cizinci by měli kňučet se závistivým pohledem na ruské oligarchy. Vždyť každý hurá-patriot ví, že každý nový kruh privatizace je rozkrádání země. Zahraniční novináři a finančníci však umějí pracovat s kalkulačkou a také s detaily.

K čemu tedy ve skutečnosti došlo?

V podstatě došlo k tomu, že to, co zamýšlela vláda jako rozprodej aktiv za libovolnou cenu, se transformovalo do svérázného «přinucení k investicím» pro ty oligarchy, kteří chtějí pracovat v Rusku. Zdroj agentury Reuter´s, který je podle jejího tvrzení «blízký procesu privatizace» tvrdí, že oligarchové budou přinuceni vykupovat menšinové balíky akcií za cenu vyšší než tržní, a samotná operace této «privatizace» je realizována v rámci (Putinova) programu navrácení oligaršího kapitálu do Ruska.

Kontrola privatizovaných společností zůstává v rukou státu, což Putin oznámil dostatečně důrazně. V souhrnu faktorů tedy dostáváme situaci, kdy jsou oligarchové nuceni teď hned okamžitě nalít peníze do státního rozpočtu (za nákup akcií), a také investovat do těch společností, jejichž minoritními společníky se stanou. Výměnou za to obdrží naději na to, že když hospodářství země značně vzroste, budou moci počítat s určitými dividendami či s možností prodat svůj minoritní balík za vyšší cenu. Toto schéma má ale ještě jeden, mimořádně důležitý vedlejší efekt. Spojuje natěsno zájmy byznys-elity se stavem ruského hospodářství a státních podniků, což nemůže netěšit ty, co mají Rusko rádi.

Je skvělé, že má Rusko prezidenta – judistu kouzelníka, který využívá i ty nejnebezpečnější návrhy liberálů k tomu, aby zlepšil situaci v zemi. Špatné je to, že podstatu některých jeho činů se musejí i Rusové dočítat v komentářích zahraničních médií, zatímco státní a rádoby vlastenecká vydání jsou zaneprázdněna poutavou diskuzí o detailech vztahu kozla Timura a tygra Amura.

Systematicky skuhravá informační politika nás může přijít velmi draho», uvádí článek na stránkách Politické Rusko autora pod přezdívkou crimson alter.

Tolik článek

Za sebe bych přece jen ráda ještě dodala, že se skláním před taktickým géniem lidí radících prezidentu Putinovi, a zároveň obdivuji prezidentova génia nejen si ty lidi vybrat, ale také jim naslouchat.

Napsat komentář